Slunce už dávno osvítilo všechny střechy v Betanii, přehouplo se přes Olivovou horu a zahřívalo kamenitou zem. Vítr nefoukal a horký vzduch se líně převaloval přes koruny stromů. Podlouhlé listy olivovníků se ani nehly. V rozhlehlém údolí byl klid. Jen pod městem Betfage protínal krajinu šíp deseti koní a tří velkých vozů tažených čtyřspřežím. V jeho špici hnal svého koně Jidáš Iškariotský. Smál se a radostně vykřikoval do ticha: „Jó! Jó!“

Jedeš na sraz absolventů vysoké školy zemědělské. Sám. Vlakem. Řidičák ti už sebrali. Prý nevidíš. Prý neslyšíš. Prý se ti třesou ruce. To ti řekli oni. Možná si myslí, že už ti kapou sliny z pusy. Ale ty víš, že jsi pořád ten kluk okouzlený každým okamžikem.