Občas nás paměť ošálí. Někdy chceme, abychom si věci pamatovali trochu jinak. Líčíme je ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.
Ale pozor, většinou se skutečnosti dostanou na povrch, ať chceme, nebo ne…
Občas nás paměť ošálí. Někdy chceme, abychom si věci pamatovali trochu jinak. Líčíme je ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.
Ale pozor, většinou se skutečnosti dostanou na povrch, ať chceme, nebo ne…
Vánoce jsou zvláštním obdobím každého roku. Ať už se člověk nachází v jakékoliv životní situaci, většinou nechce být o Vánocích sám. Buď je to způsobeno tím, že se naše Slunce vzdálilo a na chvíli nás chce opustit, než se umoudří a zjara se vrátí, nebo je pro nás přechod do zimního období obtížný. V každém případě myslíme na své blízké a chceme být s nimi. Ne vždy se to podaří. Někdy nás však život překvapí…
Život je krátký a občas dost nebezpečný. Někdy stačí vteřina, špatně odhadneme vzdálenost a rychlost přibližujícího se auta, jindy nám ublíží člověk, kterého jsme pokládali za kamaráda. Občas si s námi osud nebo i přírodní živly škaredě zahrávají a může se stát, že se nám zcela změní život. Někdy si myslíme, že někoho zachraňujeme, a přitom on zachrání nás.
Pohledy raněné laně, holá záda a pravý prs vytékající zpod jejího těla ve mně probouzí zapomenuté chiropraktické schopnosti.
We didn´t start the fire od Billyho Joela. Jindy se mi tahle písnička zdála jako docela milý historický song, ale teď – (od doby, co takhle špatně snáším kocoviny) – ji vnímám jako nepříjemnou konverzaci s otravným autistou.
Člověk není určený k tomu, aby žil sám. Někteří jedinci přesto dávají samotě přednost, nebo jim nic jiného nezbývá.
Existují lidé, na které myslíme často a rádi. Takové si hýčkejme, chraňme a prožívejme každou chvilku, kterou s nimi strávíme.
Důvěřivost je krásná vlastnost. Máme v životě štěstí, pokud se v naší blízkosti vyskytují lidé, kterým můžeme věřit. Pomůžou, když je potřeba, chápou nás, zajímáme je. Važme si takových jedinců, určitě jich není mnoho. Ale někdy…
Jsem v Plzni, je polovina října, úterý. Vážně to tu nemám rád – sotva jsem vystoupil z autobusu, hned mi několik lidí nabízí pojištění, paušál či nové vyznání.
Není ptáček jako ptáček. Někteří nádherně zpívají. Jiní prý krásně zpívají, ale my slyšíme jen některé tóny a moc libě nám neznějí. Co myslíte? Zpívá husa krásně nebo ne?