Není léčba jako léčba. Nejlepší je pořádná masáž. Šikovný masér má citlivé prstíčky, ví, kam sáhnout, a umí divy. Pak si človíček může připadat jako znovuzrozený. Zkuste to někdy, všechny neduhy se leknou, a mizí neznámo kam. Občas je to potřeba.
Přežít smrt drahého partnera je těžkou životní zkouškou. Někdo se z ní nevzpamatuje po celý zbytek života. Zůstane z něj jen částečná osobnost, jakou býval dřív. Je nutné vyvinout maximální úsilí, aby se vrátil plnohodnotný člověk posílený o těžkou zkoušku. Zároveň si v sobě nese bohatství drahé osoby. Pokud se tohle podaří, další život je snesitelný. Naši drazí by na nás mohli být hrdí.
Od narození prožíváme své úspěchy, nezdary, chvíle klidu i vzrušení, lásky, přátelství i zloby. Většinou ani nepřemýšlíme o smyslu života. Máme jistotu, že všechno půjde v klidu dál. Patří nám byt, peníze na živobytí i dovolenou, daří se. Horší je, když krutě zasáhne osud.
Existují doteky něžné jako pohlazení, lehounké jako vánek, bezděčné, smyslné, nic neříkající, nechtěné. Některé jsou obří jako srážka planet. Katastrofa může být zcela ničivá, nebo se z ní zrodí něco vzácného. Jak s tím naložíme, záleží na každém z nás.
Každé roční období sebou nese charakteristické rysy. Jaro přináší nový život, nové lásky. Léto nabírá na síle, je v nejlepším rozkvětu a začíná zakládat potomstvo. Podzim je plný plodů, krásných barev a jistého uklidnění po plném létě. Zima představuje spánek, relaxaci, nabírání nových sil do dalších období. Ale platí to vždycky?
Lidstvo se prý přemnožilo. Někdy máme pocit, že dobrých lidí je málo. Pokud člověk zůstane sám, je mu těžko, je osamělý a trpí nedostatkem něhy, lásky, pochopení…
Je důležité vnímat lidi kolem sebe. Nejsme jen jedinci, ale i součást lidstva. Potřebujeme dobré a citlivé lidi ve svém okolí.
Vyděšen i povzbuzen po shlédnutí filmu JFK usedám k počítači, připraven nadatlovat a poslat americké vládě velice rozhořčený mail. Otevírám elektronickou poštu a jako snad každý napřed kontroluji složku „doručené“. Bliká tam na mě jednička.
