Ustala únavná letní vedra. Někomu možná vyhovovala, ale mně ne.

Dvě kamarádky středního věku si důvěrně povídají. Nikoliv o mužích, jak by se dalo očekávat. Jejich úvahy se obírají zcela jinými zázraky.

Manžel mé neteře Jarda se nedávno ptal, proč píšu knížky a hlavně detektivky.

Máme tu září a s ním začátek nového školního roku!

Stojím na břehu moře. Nadšeně se rozhlížím do dáli. Užívám si krásné přírody. U nás je taky krásně. Ale moře nemáme.

Alena se vzbudila celá zpocená. „Pořád mě straší jeden sen. Potácím se na trávníku, zakopnu a nemohu vstát. Bolí mě kotník.“ Sáhla si na něj. „Nebolí,“ zašeptá a zakroutí nohou v kotníku. „To je fajn, dnes mě čeká běhání po doktorech. Musím všechno stihnout.“ Protáhne se a čiperně vstane.

Desetiletá Anička se těší, až skončí vyučování.

Všechno je nějaké zpřeházené.

Jednoho slunečného večera na jedné zahradě…

Dvě kamarádky jdou na procházku.