Každé roční období má svou charakteristiku a přináší s sebou lepší i horší stránky. Jaro je krásné a plné nadějí.

Není tma jako tma. Některá je neproniknutelně černá. Může být dobrodružně lákavá, nebo i děsivá.
Nejhorší jsou takové, které vypadají neškodně, a přitom mohou člověku vzít všechno, včetně toho nejcennějšího.

Máme výborné sousedy. Je to velký dar. Daleko lépe se žije. Neznáme naštěstí nepříjemnosti, které si mnozí lidé dokážou provádět. Někteří se do toho nakonec tak strašně zamotají a nevidí cestu ven.
„Snad jedině stěhování by nás mohlo zachránit!“

Mám velkého kamaráda. Jmenuje se Kuba. Chodí do 2. A na základní školu a svého staršího brášku trošku přerostl.

Láska? Všichni po ní touží. Někdo ji zažije jen krátce. Jiný má mnoho drobnějších vztahů a také to nazývá láskou. Někteří své srdce zaprodají profesi. Stále jim něco chybí. Proto hledají deštník, brýle, ani nevědí co a hlavně proč. Málo vyvolených zažije bezelstnou, nezištnou, objímající, plně opětovanou, nehynoucí lásku na celý život.

Život je složitý ve své rozmanitosti. Někdy nastanou těžké chvíle. Je však nutné jít dál. Hledat možnosti, jak najít nový smysl života. A pokud se nám naskytne nějaká příležitost, je nutné ji rozpoznat a chopit je jí. Vzpomínat je dobré, ale nedá se žít jen ze vzpomínek.