Poslední kniha Ivy Hercíkové.

Svou poslední knihu psala Iva Hercíková po návratu z nemocnice, kdy bojovala s následky vážné choroby. Přesto to není kniha smutná. Autorka v ní s humorem popisuje svůj každodenní zápas o návrat k běžnému životu a k psaní, vzpomíná na pobyt v Americe, vyznává se z lásky k manželovi…
Na Ivě jsem si vážila jejího šarmu, inteligence a vytříbenosti slov. Měla jsem ji ráda pro její humor a srdečnost a milovala jsem s ní chodit na flámy, protože byla pořád svěží jako malá holka. Ivu mohu obdivovat a mít ráda pořád, Iva totiž žije prostřednictvím svých knih! A díky nim někdy sním o obrovské vášni, o nesmrtelné lásce, někdy spolu s Ivou pláču nad marností bytí a někdy, a to nejčastěji, navzdory tomu všemu se tomu, co Iva napsala, směju jako blázen!

Halina Pawlowská

Je to silné, logicky smutné, nevypočítavě dojemné, nečekaně humorné, zkrátka dobré.

Michal Viewegh

96 stran | vázaná