Cílem výboru z více než třiceti let básnické tvorby Milana Hrabala (debutoval v roce 1981) bylo představit pevnou páteř Hrabalovy tvorby, obsáhnout jeho výrazovou rozmanitost, a zároveň zachytit kontinuitu jeho autorského rukopisu. Básnická tvorba MH neohromuje formální zaumností, nesnaží se získat čtenáře exotikou popisovaného. Ale k ohromení přece dochází: tichému a osobnímu. Ve svých nejvýraznějších básních se tento severočeský autor bytostně odevzdává textu, citová vypětí či bolestivé životní uzly zachycuje s nahou upřímností v introspekci i portrétech nejbližších lidí, jeho příběhy gradují v několika střídmých verších. Dramata, spíš naznačovaná než plně prozrazovaná, se nedemonstrují. Odehrávají se uvnitř textů, čekají na čtenářovo soustředění a ochotu být účasten, vstoupit do děje.