Monografie na půdorysu životopisu Jaroslava Charváta ukazuje proměny marxistické historické vědy od doby předválečné až za práh normalizace. Osvětluje, jak se její představitel, Pekařův žák, přes kontakty s Janem Slavíkem dopracoval k aktivitám Historické skupiny okolo časopisu Dějiny a přítomnost a spolupráci s Vladislavem Vančurou na prahu okupace, k oficiálnímu vstupu do KSČ v roce 1945 a podílu na činnosti Státního úřadu plánovacího a ministerstva školství. Sleduje jeho okamžitý poúnorový vzestup jako profesora Univerzity Karlovy, poté jejího prorektora a posléze rektora Vysoké školy pedagogické, a hodnotí jeho vědeckou práci.