George Orwell strávil v roce 1936 několik měsíců v severoanglickém hornickém městečku Wigan, aby zde dokumentoval otřesné podmínky, v nichž zdejší dělníci žijí a pracují. Po této zkušenosti napsal reportážní prózu Cesta k Wigan Pier, v níž živě popisuje bídné ubytování, nuzné výdělky a ubohou hygienu, jakož i nemoci a podvýživu, jež místní horníci často zakoušejí. Po tomto soupisu bídy a beznaděje přechází autor k abstraktním úvahám o povaze socialismu, jeho výhodách či nástrahách a dochází k názoru, že širšímu přijetí socialismu brání třídní předsudky socialistů, jejich uctívání strojů, podivínské zvyky, nabubřelý jazyk plný pouček o dialektickém materialismu apod.