Kniha zakladatele čs. národopisu Antonína Václavíka byla vydána až po autorově smrti (1959) a zúročuje nejen zkušenosti z jeho dlouholeté práce v terénu, důkladnou znalost českého a slovenského muzejního a archivního materiálu, ale také neustálé studium a kontakty se zahraničím. Touto syntetizující publikací předběhl Václavík svou dobu a dílo se stalo vědeckým odkazem československého národopisu. Autor se zabývá souvislostmi obřadní kultury a lidových výtvarných projevů, což analyzuje zejména na kraslicové tradici, lidovém pečivu, obřadních artefaktech v širokém záběru slovanských kultur. Osvětluje otázky lidové religiozity, magie, archaických kultů vody, ohně, stromu i sociálních kontextů tradice.