Kniha o vývoji tří středoevropských metropolí v „krátkém“, ale dramatickém 20. století nás provede od vzniku republik na troskách imperiálních monarchií roku 1918 přes převážně optimisticky naladěnou dobu meziválečnou, přes období trauma, jaké pro všechna tři města více či méně znamenala drastické nacistické okupace, přes dobu poválečné rekonstrukce a následně pro Prahu i Varšavu nelehké komunistické období až k pádu komunismu roku 1989. Hlavní pozornost autoři věnují zápasu městských samospráv se státem o reálnou možnost určovat směry urbanistického, ale i ekonomického a sociálního vývoje jejich města, rozhodovat o prioritách výstavby, samostatně řešit akutní problémy. V době diktatur strana a stát vyvíjely značné úsilí o omezení až zničení občanských struktur a vyřazení městských reprezentací z rozhodovacích procesů. Města však vždy znovu nacházela energii k obratu směrem k samostatnosti a autonomii v rozhodování.