Rita byla nalezena oběšená ve zvonici kostela. Toho dne pršelo. Případ byl uzavřen jako sebevražda, ale její matka se s tím nemůže smířit. Elena, s Parkinsonovou chorobou v pokročilém stadiu, se vydává na obtížnou cestu pátrání po pravdě a hledání viníka.
Do kostela by Rita šla jen v případě, že by se něčeho bála víc než blesků, opakuje na policii. Ritě kdysi táta řekl, že kostel je jako místní hromosvod, a ona se k němu od té doby za deště nikdy nepřiblížila. U policie a justice se Elena setkává jen s alibismem. Případ byl přece uzavřen, byla to sebevražda. Elenin stav se zhoršuje, plete si slova, zapomíná, ale tu a tam se zničehonic rozpomene na věci, které by mohly pomoct vyšetřování.

Elena to ví je příběh o nedokonalém vztahu mezi matkou a dcerou, společenských silách, omezujících ženskou každodennost, ale také o pokoře, vytrvalosti a ochotě věci měnit.