Předstírat je prostě lhát je svým způsobem terapeutická kniha. Autorka Dominique Goblet se v ní rozhodla oživit ne vždy příjemné vzpomínky, silné osobní zážitky a postavy, které se však nevynořují chronologicky, snad proto, aby vzniklý meziprostor mohl spáchané bezpráví poněkud relativizovat.
Námětem knihy je příběh rodiny, lásky, vzájemných vztahů a pout. Autorka zkoumá, jakou roli hrají v intimních vztazích slova, naslouchání, zvuky (hudba) a ticho a vytváří jakýsi léčivý odstup, který bolestnou vzpomínku dokáže částečně absorbovat. Goblet však není jen svéráznou vypravěčkou, ale především originální výtvarnicí, která v průběhu vyprávění expresivně mění jak výtvarnou techniku, tak písmo. Nedisciplinovaně si pohrává s hranicemi komiksového média a otvírá čtenáři-divákovi novou výtvarnou perspektivu. Její hutné tkanivo spředené ze slov, letmých grafických skic a formátově náročnějších maleb prostupuje směs něhy, násilí, smutku, humoru, ironie, ale
především poezie, která je jasným východiskem pro tady a teď.