Je v 21. století ještě vůbec možné vybudovat a uchovat základy pevného a trvalého vztahu, v prostředí plném povrchní, roztříštěné komunikace, strachu, že o něco přijdeme, neschopnosti odkládat uspokojení či „sešívaných“ rodin, když navíc stále narůstá počet lidí žijících o samotě? I v této situaci toužíme po vzájemnosti a láskyplné sounáležitosti.
Kniha pojednává o situacích, které ohrožují harmonický vztah (přehnaná závislost jednoho partnera, nezralost), o úskalích řešitelných v párové terapii (triangulace, přerámování, neutrální postoj terapeuta), o důležitosti prvního setkání, o nedostatečnosti jazykových prostředků a důležitosti odpuštění, smíření a omluvy, o kreativních vztahových řešeních, o terapeutických výzvách při řešení nevěry, o používání metafor a o rozhodování, zda má smysl ve vztahu setrvávat.