Kniha sleduje zrod fotbalového fanouška
jako výrazného, až excentrického sociálního
typu české každodennosti. Praktika
pravidelné návštěvy fotbalových utkání
má u nás kořeny v 90. letech 19. století,
masově se pak rozšířila v prvorepublikovém
období. Tehdy se také objevil novotvar
„fanoušek“ a vznikla bohatá publicistická,
umělecká a intelektuální reflexe fenoménu.
Jeho historickými aktéry přitom už nebyli
jen návštěvníci sportovních stadionů, ale
i milióny těch, kdo „čtou noviny odzadu“,
posluchači strhujících rozhlasových
reportáží z utkání nebo konzumenti
fanouškovského komerčního artiklu.