Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek. Vyjeví v drobnokresbě, a přesto jasným básnickým gestem, že je důležité se zastavit, abychom cosi dohledali, a než se vydáme dál, pochopili smysl svého spočinutí. Je to kniha o putování – do sebe, s rozhlížením se a upamatováním. Chodec je stále na cestě. Má-li toto být metafora celého opusu, pak hovoří především o "pochopení" krajiny, sebe i druhých v ní. Je to sbírka momentek a výjevů, které už často zarostly travou, a chodec k nim musí sejít z cesty. V posledku je to kniha pozorovatele, který nám otevírá fascinující scenerie Jizerských hor i krásu lidských příběhů, života zvířat a též trav.