Všechno, co jsem léta nosil v sobě a co se jako živá voda bouřilo ve mně, přetavil jsem do stránek románu, který zrovna držíte v ruce. I přes poměrně krutý osud zapříčiněný válkou a imigrací, našel jsem cestu, jak prožít lásku a najít své místo na tomto světě. Nebudu se tajit tím, že jsem také chtěl ukázat, jak jsme si všichni ve své lidské podstatě (láska, strach, touha, naděje…) sakramentsky podobní, kulturně a lidsky neskutečně blízcí. Bylo to pro mě i vstupem do bádání společných dějin a pro Balkánce nesmírně bohaté a zajímavé české kultury. A to bylo zrovna jedno z mnoha poznání. V tom smyslu jsem se troufale rozhodl tento román napsat (jižanskou) češtinou.