„My, Husákovy děti, si nic vymýšlet nemusíme.“
Dospívat je obtížné za každého režimu a v každé době, když ale dospíváte zrovna v době husákovské šedi, svět je ještě o trochu komplikovanější.
Dusná realita normalizačního Československa poloviny osmdesátých let je v rozsáhlém románu ´84 popisována pohledem jedenáctiletého chlapce. Do dětského fantazijního světa proniká všudypřítomná vyprázdněnost. A to nejen ve škole, ale i v jeho rodině. Pocit bezvýchodnosti a šeď každodenního života jej vedou k úniku do snů a úvah o smyslu vlastní existence. Kája je synek „z dobré rodiny“, dobře se učí, ví, že co se říká doma, se jinde neříká a že základem všeho je mít dobré známky a nevyčnívat. Z reality, které nerozumí, uniká do snů. O krásné slovenské dívce Perinbabě a o chlapcích kolem ohňů ve slovenských horách, básnících toužících po svobodě, ale i o politických osobnostech časů minulých, současných a budoucích.