Kniha se věnuje jednomu z nejdiskutovanějších fenoménů ruských dějin, ideji Moskvy coby Třetího Říma, kterou formuloval mnich Filofej ve dvacátých letech 16. století a která dodnes neztratila na své přitažlivosti.

Od svého vzniku se projevovala s rozdílnou intenzitou v různých obdobích a zvláště výrazně se odrážela v umělecké tvorbě. S ohledem na to kniha sleduje dvě základní linie – historickou a uměleckohistorickou. Přibližuje dobu a okolnosti vzniku Filofejovy představy, která byla úzce provázána s otázkou charakteru vlády ruského pravoslavného cara, jenž se dle této ideje stal ochráncem věčné římské říše a pravé křesťanské víry. Vedle Filofeje se kapitoly s historickou tematikou soustřeďují na další myslitele z řad duchovních, kteří se po pádu byzantské říše a osamostatnění ruské církve zabývali vnitřními problémy Moskovie. Uměleckohistorické kapitoly se zaměřují na reflexi myšlenky byzantského následnictví a Moskvy jako nového sakrálního centra v ruském umění a architektuře a věnují se také vzájemným kontaktům mezi východokřesťanským a západokřesťanským světem, při jejichž navazování náležela důležitá zprostředkovatelská úloha řeckým emigrantům, usazeným po dobytí Konstantinopole v Itálii. Intenzivněji byla myšlenka Moskvy jako Třetího Říma znovu oživena v 19. století, kdy s ní byly nově spojovány imperiální ambice ruské monarchie, ale pozornosti se jí dostávalo rovněž v souvislosti se snahou carského dvora orientovat ruskou společnost k byzantské tradici.