Helen Carpenterová má třicet dva let a je dvanáct měsíců rozvedená. Za sebou má bezdětné manželství s alkoholikem, před sebou prázdno. Ví, že by měla ve svém životě něco zásadního změnit: přestat být spolehlivou šedou myškou, podniknout nějaké dobrodružství, udělat něco nečekaného. Nechá se proto umluvit mladším bratrem a zapíše se na kurz přežití v divoké přírodě Wyomingu.
Už při odjezdu tuší, že to nejspíše bude naprostá katastrofa. A nemýlí se: musí čelit náletům hord komárů, sněhové bouři, a především společnosti o dekádu mladších lidí, kteří ji považují za absolutně neschopnou a trapnou osobu. A jako by toho nebylo málo, doprovází ji nejlepší kamarád jejího praštěného bratra, který ji připravuje o poslední špetky duševního klidu.
Přes to všechno Helen cítí, že se v ní cosi mění. Lidé, kteří jí od samého začátku ukrutně lezli na nervy, pro ni začínají být zdrojem poznání. Díky nim se naučí, jak si stát pevně za svým. Pozná, že z ochromujícího strachu se rodí odvaha. A především pochopí, že člověk se někdy musí úplně ztratit, aby mohl doufat, že se nakonec najde.