Děj románu předního izraelského spisovatele Eškola Neva se odehrává v současném Tel Avivu, ale témata, která přináší, jsou obecně lidská a blízká čtenářům napříč kontinenty. Román líčí příběhy tří různých obyvatel domu stojícího na poklidném předměstí a je rozdělen do tří pater, v nichž hlavní hrdinové bydlí.
V prvním patře vede (zdánlivý) monolog Arnon, který se líčí jako vzorný otec dvou malých dětí s výraznými ochranitelskými instinkty, ale postupně z jeho vyprávění vyplývá, že projevovaná starost je spíše špatně maskovanou majetnickostí a že obludnosti, které lidé páchají na ostatních, posuzuje dvojím metrem. V druhém patře si vezme slovo Chani, tentokrát ovšem prostřednictvím dopisu, který je pro ni formou terapie: už dlouho je na mateřské zavřená sama doma, manžel jezdí za rodinou spíše na návštěvu, poslední dobou to mezi nimi skřípe. Najednou se ovšem za dveřmi zjeví jeho odcizený bratr a Chanina rutina dohánějící ji k šílenství je zlomena. Ve třetím patře nahrává čerstvě ovdovělá soudkyně na penzi Dvora vzkazy na záznamník svému zesnulému manželovi – začíná podnikat věci, které dřív dělat nemohla, a na jedné z demonstrací se seznamuje s mužem, jenž ji donutí vyrovnat se s těžkým tajemstvím z její minulosti.
Ve všech třech případech Nevo zkoumá, co se stane, když je „spořádaný“ člověk žijící celkem všední život vystaven nějaké mimořádné události. Jak hluboce to otřese jeho světem a zavedenými pořádky, které v něm panují? Jsou rozhodnutí postav a jejich důsledky už nezvratné, nebo vždy existuje cesta zpátky? A chtějí se hrdinové tou cestou vůbec vydat?