Už půldruhého století fascinuje Jana Eyrová čtenářky i čtenáře a znalci si dodnes lámou hlavu, proč je tohle dílo tak oblíbené. Jak už to bývá u knih, které zůstávají stále živé, musí příběh obsahovat něco víc, než jen nečekané zvraty romantických epizod a dramatické prvky gotického románu. Čas odvál upjatost viktoriánské epochy a utišil skandálnost chování a názorů nevázané hrdinky, na jejíž obranu spisovatelka napsala: „Nepleťme si konvenci s morálkou!” Královna Viktorie byla ostatně knihou přímo nadšena.

Tajemství velké a široce oblíbené literatury se nedá definovat, ale něco nám generace nadšených čtenářů přece jen prozradí. Uvědomujeme si, že čteme smyšlený příběh, přitom ale cítíme, že hlas vypravěčky je podivuhodně skutečný, emoce jsou opravdové a události výbušné. Proto zápas nezdolné a statečné hrdinky s její nelidskou opatrovnicí, krutými podmínkami v internátní škole a s tuhým sociálním řádem působí tak mocně. Prozrazuje autorčinu vlastní zkušenost, prožitek šikanované dívky po ztrátě rodičů.

A nemějme autorce za zlé, že v jejím velkém epickém příběhu láska překoná krutá protivenství, nepřízeň osudu i tíhu strašného tajemství.
„Myslíte si snad, pane Rochestere, že když jsem chudá, nenápadná a bezvýznamná, že nemám duši ani srdce?“