Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století.
Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.