Když Ahmed pláče, pláče i Azíz. Když se Azíz směje, směje se i Ahmed. Jsou to chlapci, bratři, dvojčata, a oba by mohli poklidně žít ve stínu citrusovníků, kdyby jednoho dne z nebe nepřilétla bomba a kdyby jejich prarodiče nezemřeli v domě, srovnaném se zemí. Do citrusového sadu přicházejí muži a žádají pomstu za prolitou krev. Ahmed, pokud to ovšem není Azíz, je vybrán, aby ve jménu spravedlnosti přinesl tu největší oběť. Živí i mrtví, všichni musejí zaplatit mučednickou daň. V takovém světě je těžké rozlišit čest od fanatismu a čisté úmysly od falše. Pro syny dobrodružství, pro otce povinná oběť, pro matku Sophiina volba.