Příběh je umístěn do sevřeného rámce několika minut, kdy se hlavní hrdina – v situaci značně paradoxní – ocitá v kómatu. Před očima mu probíhá celý život, a to již od fáze prenatální. Je to život outsidera, jemuž se téměř nikdy nedaří, který od dětství až do této chvíle střídá fáze naděje a jejího nenaplnění, průšvihů, nedorozumění a trapností. Přitom jde o člověka čistého, plného ideálů – ideálů nijak „velkých“, ale lidsky všedních, těch nejpřirozenějších – touhy po hezkém vztahu, rodině a dětech, po životě s opravdovými nezištnými přáteli. Všichni po naplnění těchto ideálů toužíme a alespoň čas od času nám je osud nadělí. Pokud nejsme vyslovenými smolaři…

V novele se líčí ve zkarikované podobě různě pokřivené lidské vztahy. Ty ve většině případů nejsou výsledkem zlé vůle, ale spíše neobratnosti a neschopnosti žít svůj život opravdově, umět se vůči druhému otevřít. Vlastně jen Pepa, smolař, ale v podstatě věčný optimista, to neustále zkouší. Zdá se, že marně, ale nakonec dostane novou, velmi zvláštní šanci.

Novela – jakási černá komedie – vychází ze scénáře Jána Nováka a Jaroslava Sauera k filmu Pepa. Smolařem proti své vůli.