Bretaň odjakživa přitahovala výtvarné umělce a na přelomu 19. a 20. století se díky pontavenské škole stala významným centrem moderního umění, kam se sjížděli nejprogresivnější malíři tehdejší doby. Publikace podrobně mapuje přítomnost českých umělců v Bretani v letech 1850–1950, zhodnocuje, jakým způsobem zachycovali její drsnou krajinu či tradiční tamější motivy, a rovněž reflektuje vliv pontavenské školy na jejich tvorbu či naopak její jedinečnost. Představuje kolem dvaceti autorů od Jaroslava Čermáka, Antonína Chittussiho přes Alfonse Muchu a Františka Kupku po Jana Zrzavého, Aléna Diviše, Toyen a Jana Křížka a jejich díla, která vznikla v Bretani či se k ní tematicky váží.
Hlavním těžištěm knihy jsou umělci z Čech, kteří objevili tento kraj téměř ve stejnou dobu jako Paul Gauguin. Svědčí o tom například práce Jaroslava Čermáka, který se v Roscoffu, malém přístavu na severu Bretaně, na čas usadil již v roce 1869. A stejně tak i obrazy Wilhelma Riedla, Antonína Chittussiho, Hippolyta Soběslava Pinkase či dalších českých umělců z druhé poloviny 19. století, o nichž pojednává studie Kristýny Hochmuth.
Kniha je koncipována jako jakýsi přehledný „bedekr“, v němž se po historickém úvodu čtenář může přenést do 19. či rovnou do 20. století a zjistit, co kterého umělce v Bretani zaujalo. Hlavní kapitoly věnované českým umělcům jsou řazeny chronologicky. Doplňuje je několik kratších vstupů, které rozvádějí vybraná témata či doplňují mezinárodní souvislosti. Vše doprovází bohatý obrazový materiál z veřejných institucí i soukromých sbírek.