Stín Jiřího Křižana (1941–2010) je příběhem osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaným „blbeckými“ historkami z náhradní vojenské služby. Vyprávěním, které dává téměř fyzicky pocítit, jaké to je vyrůstat na okraji společnosti jako politickou zvůlí ocejchovaný „třídní nepřítel“, a tudíž neplnohodnotný „bývalý člověk“.
Křižan toto vyprávění se silně autobiografickými prvky napsal, když mu bylo sedmadvacet let, avšak jeho vydání v mateřském jazyce se nedožil: začátkem sedmdesátých let rozmetaly sloupcové korektury normalizační čistky a v kvasu konce tisíciletí vyzněly všechny snahy o jeho vytištění do prázdna.
Nyní Stín konečně spatřil světlo světa. Nestalo se tak z pouhé povinnosti splatit dluh narůstající bezmála půl století, ani ve snaze zpeněžit neznámé dílo známého autora, ale proto, že se jedná o text, který je stále živý – neokázalý, mimořádně působivý a aktuální.