Novela Marka Šindelky Únava materiálu (Odeon 2016) působí jako určitá odpověď na volání té části kritické obce, jež vytýká české literatuře nedostatek aktuálnosti a zájmu o společensko-politická témata.
Hlavním hrdinou Únavy materiálu je totiž migrant, bezejmenný kluk, jenž se prodírá nepřátelskou Evropou kamsi na sever, kde na něj má čekat jeho bratr. Šindelka se zaměřuje na hrdinovu tělesnou zkušenost a sugestivně líčí po city člověka, který má hlad nebo je mu zima. Zvolil si pro to metodu, kdy má vypravěč přístup ke všem pocitům, tělesným pochodům a vzpomínkám ústřední po stavy. Strastiplnou cestu podstupujeme v těsném kontaktu s ní, což jen zvyšuje naši empatii s chlapcovými útrapami.
Únava materiálu však, nejspíš nezáměrně, poukazuje na jednu důležitou věc, a sice v jak jednoduše čitelných opozicích jsme si navykli vnímat osoby migrantů. Na jedné straně je to možné ohrožení Evropy, na straně druhé někdo, kdo je měřítkem našeho vlastního soucitu. V jiných rozměrech takřka nejsme schopni uvažovat. Hrdina Únavy materiálu nemá jinou identitu než tu migrantskou. Je definován pouze svým uprchlickým statusem, o jeho rolích v jiných sociálních kontextech nevíme skoro nic.