Na rok 2016 připadla dvě kulatá výročí spojená se jménem amerického dobrodruha, tuláka a spisovatele Jacka Londona. 12. ledna uplynulo 140 let od jeho narození a 22. listopadu 100 let od jeho úmrtí. Jack London je znám především jako autor drsných dobrodružných románu, např. Volání divočiny, Bílý tesák, Martin Eden a dalších. Mnozí čtenáři však za jeho stěžejní dílo považují Tuláka po hvězdách. Ochotně se k němu vracejí a čerpají z něj sílu pro vlastní žití.

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie na zemědělské fakultě Kalifornské univerzity, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce. Lidé, kteří něco podobného přežili, tomu říkají smrt zaživa. Darrell Standing si však i v těchto podmínkách dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo. Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem.

Standingovu schopnost soustředit své myšlenky, odpoutat se od těla a přenést se do jiných světů popisuje London poutavě a tak sugestivně, že příběh zasazený do kalifornské státní věznice ve Folsomu na počátku 20. století přináší neobyčejnou vzpruhu snad každému, kdo právě hledá životní sílu.

Vyprávění s filozofickým podtextem je střídáno s dobrodružnými pasážemi, které jsou pro Londona tak typické. Celý příběh je nejen oslavou schopností duše, ale také obžalobou vězeňského systému a ještě obecněji nespravedlnosti, lidské malosti, mindráku těch, co získají moc i jejich zvrhlé krutosti.

Zároveň je připomínkou neuvěřitelné pestrosti života i jeho vachrlatosti a nevyzpytatelnosti. Třebaže je někdy těžké vypořádat se s rozmary jednotlivých dní, jsou to právě důležité podněty, které přinášejí člověku obrovskou zkušenost a možnost rozvíjet sám sebe.