„Neviděná, nehledaná a nejistá“ – vím, že s tímto sžíravým pocitem selhání nejsem sama. Je to pocit, že jako ženy nejsme dost dobré. Tyto emoce zná každá žena, s kterou jsem se setkala – je to něco hlubšího než pocit selhání v tom, co dělá. Je to mnohem hlubší pocit selhání v tom, čím je. „Nejsem dost“ a „jsem příliš“ – obojí současně. Nejsem dost hezká, nejsem dost hubená, nejsem dost laskavá, nejsem dost něžná, nejsem dost ukázněná. Jsem ale příliš citová, příliš náročná, jsem přecitlivělá, příliš silná, příliš svéhlavá, příliš nepořádná. Výsledkem je Zahanbení – univerzální společník všech žen. Pronásleduje nás, šlape nám na paty, přiživuje se na našich nejhlubších obavách, že skončíme opuštěné a osamělé.