Baladický příběh odehrávající se v dávné drsné minulosti, známý i z působivého filmového zpracování Františka Vláčila. Markéta Lazarová není historickým románem, ale příběhem vášně – nejen milenecké, ale i lidské krutosti a zuřivosti. Vančura mistrně zobrazil věčný svár protikladů v životě lidí, věčnou rozpolcenost lidských tužeb. Není to kompoziční či jazyková hříčka, ale živoucí obraz Vančurova vidění středověku, kdy cítíte pach krve a dým spálenišť, slyšíte krákat krkavce, jak hladoví krouží nad bojištěm. Je to živoucí obraz světa lidí, v němž se i hrdlořez obrací k bohu - a vy mu to věříte a žasnete, jak se v tomtéž člověku může spojovat ukrutnost loupežníka a rytířská ctnost.