Svou pozoruhodnou Odpověď na Jóba napsal slavný analytický psycholog C. G. Jung roku 1952, tedy ve svých 77 letech. Východiskem svých náboženských, psychologických a morálních úvah zde činí starozákonní knihu Jób, kterou považuje za „mezník na dlouhé cestě vývoje božského dramatu“. Jak podotýká, nebylo jeho cílem podat teologický výklad biblického textu, nýbrž výklad psychologický a veskrze osobní. Jung bere výpovědi Písma jako „projevy duše“, jež poukazují za hranice rozumu a jimž, na rozdíl od výpovědí vědomí, připisuje autonomii a vlastní zákonitosti. O své knize sám nejlépe píše: „…studium středověké přírodní filosofie – která má pro psychologii obrovský význam – [mě] přivedlo k tomu, abych hledal odpověď na otázku: Jaký obraz Boha měli tito staří filosofové? Nebo spíše: Jak by se měly chápat symboly, které doplňovaly jejich obraz Boha? Vše ukazovalo na nějaké … spojení protikladů, a znovu ve mně probouzelo vzpomínku na Jóbův příběh: Na Jóba, který očekává od Boha pomoc proti Bohu. Tato svrchovaně zvláštní skutečnost předpokládá podobné pojetí protikladů obsažených v Bohu. … Několik let jsem váhal, protože jsem si byl jasně vědom následků tohoto kroku a bouře, kterou lze očekávat. Ale naléhavost a závažnost tohoto problému se mě zmocnila natolik, že jsem nebyl s to se ho zbavit. Cítil jsem se nucen chopit se celého problému, a to jsem udělal tak, že jsem popsal osobní zkušenost provázenou subjektivními emocemi. Zvolil jsem tuto formu záměrně, poněvadž jsem se chtěl vyhnout dojmu, že jsem snad měl v úmyslu hlásat nějakou ,věčnou pravdu´.