Člověk by si myslel, že na Západě musí mít provedení tak tradiční zakázky, jako je stavba nebo rekonstrukce domu, zcela jinou podobu než v postkomunistické zemi. Na stránkách humoristické knížky francouzského autora Jean-Paula Duboise se můžete přesvědčit, že najít vhodné řemeslníky, kteří vás nepřivedou na dno psychické ani finanční, je podnik stejně riskantní a nejistý tam jako tady. Její název, To nemyslíte vážně, pane Tanner, je, jak jste jistě uhádli, laska­vější a uctivější z možných odpovědí na oprávněné požadavky zadavatele. Kdo kdy přišel do styku s řemeslníky, snad ani nepotřebuje vysvětlovat, že „na stavbě vůči sobě řemeslnické cechy cítí pohrdání, jak nevysvětlitelné, tak nesmiřitelné. Štukatér považuje zedníka za póvl a obkladače za lempla. Topenář se dívá svrchu na kamnáře, který podobně nahlíží na svářeče. Co se týče elektrikáře, výbojného jak statická elektřina, neuzná malíře za hodna pohledu a toho navíc často sjede i obkladač. Truhlář považuje tesaře za lido­opa, ale sám je podle pokrývače naprostá nula, zatímco klempíř, který poletuje po střechách, si utahuje z instalatéra, že se hrabe v potrubí jak krtek.“ Zmíněný pan Tanner zdědil neobývaný zámeček a nutnost ho zre­konstruovat jej postaví jako opěšalého naivku tváří v tvář mnohahlavému drakovi pohrom a podrazů, jakmile jednu hlavu setne, už se na něj chystá druhá v podobě dalšího záludného řemeslníka. Velmi brzy zjistí, že na své stavbě „šéfovat“ nebude...