Autorka ve své knize popisuje osudy italských židů za druhé světové války. Při vyprávění příběhů z dětství konfrontuje tehdejší vidění událostí se zpětnou reflexí v dospělosti. Opírá se při tom nejen o životní zkušenosti, ale též o dobové dokumenty. Spojením těchto dvou rovin získávají individuální děje zobecňující přesah. Rasistické myšlení nenašlo v Itálii mnoho stoupenců, neboť narazilo na osobní odpovědnost a svědomí, na samostatné rozhodování a živé kulturní povědomí většiny Italů, kteří bez ohledu na přízeň nebo nepřízeň doby pomáhali ohroženým lidem.