Historická sága Karel IV. zachycuje nejslavnějšího období českých dějin, kdy se království v srdci Evropy stalo nejvýznamnější středověkou velmocí. Po Cvalu rytířských koní se v druhé knize Orel a lev dostane Karel po bitvě u Kresčaku do obtížnou situace. Nečekaně zdědil České království a byl zvolen římským králem, ale své postavení musí obhájit proti mnoha nepřátelům. V obsahově bohatém a poutavém vyprávění autorka sestavuje historický i psychologický portrét skvělého panovníka, který se na rozdíl od svého slavného otce Jana Lucemburského soustředil na uspořádání římské říše a budování vnitřní stability a prosperity českého státu. V první části knihy Orel a had do Karlova života zasáhla třikrát smrt — manželky Blanky z Valois, druhé ženy Anny Falcké a jejich syna Václava. Ztepilá Anna Falcká byla náladová a vášnivá královna, která nedokázala porozumět svému choti, jenž musel zápasit s nepřáteli o moc a zároveň sám se sebou, když mu po vážném zranění zůstala zmrzačená postava a zjizvená tvář. V románu vystupuje řada zajímavých historických osobností — arcibiskup Arnošt z Pardubic, římský tribun Cola di Rienzo, malíř Theodorik, básník Petrarca a mnoho dalších — které doplňují bohatý románový děj o důležité historické epizody, jež se pod Karlovým císařským žezlem v Evropě odehrály. V druhé části knihy Od moře k moři vstoupí Karel do třetího manželství s Annou Svídnickou a vydá se na korunovační cestu do Říma, spojenou s nebezpečnou, ale úspěšnou vojenskou výpravou. Od moře k moři se nyní rozprostírá říše římská, panství císaře Karla, je to však útvar i v jednotné křesťanské Evropě nepříliš pevný. Po římské korunovaci 1355 se jí Karel snaží dát pevný řád a připoutat ji k zlatému jádru vlastní moci — k Českému království. Tento úkol se však zdá téměř nesplnitelný a navíc nemá Karel pro své středoevropské impérium ještě dědice. To se však změnilo před jeho pětačtyřicátými narozeninami, kdy se mu konečně narodil syn Václav. Anna Svídnická byla velkou Karlovou láskou a její vytoužené dítě nadmíru zbožňoval, což nebylo právě nejlepší pro princův budoucí charakter a vladařské vlastnosti. Bylo to však možná nejšťastnější období Karlova života, kdy v císařské rodině vládla pohoda a láska.