Příběh dětí takzvané Velké migrace Afroameričanů, jež předurčila osudy jedné rodiny.

V roce 1923 odchází patnáctiletá Hattie Shepherdová se svou matkou a sestrami z Georgie a s vidinou lepšího života se usazuje ve Filadelfii. Její naděje se však nenaplní a Hattie se provdá za muže, který jí přinese jen zklamání. Postupně přivede na svět jedenáct dětí, avšak první dvě zemřou. Po celý život musí Hattie čelit chudobě a svým dětem nedokáže dát ani špetku lásky a něhy, po níž všechny tak touží. Rozhodla se připravit je na těžký život, který na ně podle ní čeká, na svět bez lásky a soucitu.

Vyprávění pokrývá období od dvacátých let minulého století do roku 1980. V prvním příběhu Hattie bezmocně přihlíží umírání svých prvorozených dvojčat, která podlehla těžké nemoci. V dalších kapitolách se seznamujeme s ostatními Hattiinými dětmi v důležitých okamžicích jejich života: následujeme jazzového hudebníka, který se ve čtyřicátých letech na georgijském venkově smiřuje se svou homosexualitou, v padesátých letech se v Alabamě odvíjí příběh dětského kazatele konajícího falešné zázraky a během dalších roků se odehrávají jedinečné a pozoruhodné osudy ostatních potomků. Na závěr, k dovršení počtu dvanácti kmenů, je zařazeno vyprávění o Hattiině vnučce, kterou trápí schizofrenie její matky.

Název Dvanáct kmenů Hattiiných je odvozen od dvanácti kmenů izraelských, kmenů vzešlých z potomků patriarchy Jákoba.