Proč se nám líbí stará města v tradičních slozích? Proč se vedou spory o tom, zda je dnes přípustné stavět podobně? Jak sympatie k starým – tradičním – architektonickým formám vyrovnávají s novými názory a potřebami, cestu k odpovědím na takové otázky nabízí tato kniha. Vysvětluje, proč jsou tradiční (nemodernistické) architektonické styly stále populární a živé, a vypráví příběh vztahu člověka k tradičnímu stavění konce 19. století do současnosti. Kniha stojí na průkopnické analýze úlohy vkusu v diskuzi o architektuře a na rozboru současného úsilí postavit teorii architektury na vědeckou bázi. Z tohoto základu vycházejí kapitoly informující o významných architektech, teoreticích, dílech a tendencích v architektuře a péči o památky a krajinu, které dosavadní dějiny moderní architektury obvykle přehlížely. Podrobně je představena situace v českých zemích. V předkládaném rozsahu a syntetickém záběru nemá publikace ve světové odborné produkci srovnání.