Kostely a jejich okrsky byly chráněny církevním azylem a tak byly zakazovány jakékoliv stavební prvky využitelné k aktivní ochraně. Na druhé straně tyto první kamenné sakrální staby, byly vhodné pro úkryt obyvatel v době válečných událostí. Kostely, kláštery, hřbitovy byly postupně opevňovány a od druhé poloviny 14. století se začaly objevovat i prvky aktivní obrany.