Práce zřejmě nejvýznamnějšího německého znalce římských dějin, profesora Karla Christa, zabírá období od druhé punské války po nástup augustovského principátu, tj. od r. 200 do r. 30 př. n. l. Bouřlivé politické události těchto necelých dvou staletí jsou propojeny s analýzami sociálních, hospodářských, kulturních a duchovních dějin. To autorovi umožnilo postihnout komplikovanou epochu přerodu římského impéria plasticky a do hloubky, a zároveň si klást otázky přesahující horizont konkrétních událostí. Krize a pád římské republiky je tak současně příběhem mimořádných osobností, jejichž odkaz se stal obecným dědictvím evropských dějin a kultury – bratří Gracchů, Sully, Caesara, Cicerona, Catona či Octaviana-Augusta, a zamyšlením nad proměnami, přetvářením a vzestupem státního celku.