V rámci proměn tanečních typů hrálo vždy klíčovou roli prostředí, ve kterém taneční projev žil. Tanec se tak stává předmětem analýzy jak z hlediska jeho hudebně tanečních forem, tak i z hlediska jeho socio-kulturního kontextu. V historické i antropologické perspektivě jsou zde např. řešeny otázky související se vznikem a proměnou některých historických tanečních typů jako čardáš, vrtěná, lendler, polka, verbuňk atd. Prostředí tance je zde vymezeno především jako komunikační prostor, kde se zároveň utváří vědomí identity – sociální, lokální, skupinové či národní. Jeho hranice jsou však pohyblivé podle toho, jakým způsobem je s tanečním symbolem manipulováno a jaké další kulturní a společenské, popřípadě ideologicko politické impulzy do tohoto prostředí vstupují a jsou jím anticipovány.