Alison Weirová, přední autorita zabývající se dějinami anglických panovníků 16. století a všemi stránkami jejich povah i dobového prostředí, z něhož vyrůstali a které zásadním způsobem ovlivnili, se k postavě Jindřicha VIII. vrátila celkem třikrát: Na začátku své vědecké dráhy napsala knihu Šest žen Jindřicha VIII. a dvacet let nato se k látce vrátila svazkem nazvaným Pád Anne Boleynové. Nyní přichází s třetí prací, která časově stojí někde uprostřed mezi oběma jmenovanými. V knize Jindřich VIII.: Král a dvůr autorka poopravila některá tvrzení obsažená v její jindřichovské prvotině, ale hlavně se soustředila na bezprostřední okolí, v kterém žil a panoval anglický král, proslulý nejen počtem manželek, jichž se v zájmu zplození mužského potomka zbavoval s bezohledností, která neměla hned tak obdoby, ale i renesanční osobností rytíře, básníka, hudebníka, tanečníka, mecenáše umění, stavebníka nádherných paláců a zámků, původce stavby neobyčejných válečných lodí, lovce, jedlíka, pijáka, zkrátka gargantuovsky obžerného vychutnavače života, ale zároveň i náboženského hloubavce, který, ačkoli se až do smrti považoval za katolíka, v Anglii nakonec proklestil cestu k reformaci. O tom všem čtenář v knize – na rozdíl od hloupých televizních seriálů – nalezne podrobné poznatky, doložené dochovaným historickým materiálem.