Svazek Nebezpečná literatura? Antologie z myšlení o literární cenzuře je sestaven z inspirativních teoretických a historických studií k tématu literární cenzury, pocházejících z různých jazykových oblastí (německá, anglická, francouzská, polská, ruská). Cílem knihy je zachytit podstatnou proměnu, jíž zkoumání fenoménu cenzury v prostředí humanitních a sociálních věd v posledních desetiletích prošlo, a poukázat na možnosti využití nových přístupů (nejen) v oblasti literární historiografie. Na úvod jsou zařazeny studie Aleidy a Jana Assmannových, kteří cenzuru zkoumají v kontextu kulturní antropologie, a Pierra Bourdieua, jenž ji hledá v základních strukturách jazyka a diskurzu. Právě jeho podnět se spolu s přístupem Michela Foucaulta stal důležitým impulzem pro myšlení stoupenců „nové cenzury“. Tento dekonstruktivistický směr studia společenské regulace a reglementace literatury, umění a vědy v přítomné knize reprezentují studie Richarda Burta, Judith Butlerové, Brooka Thomase či Michaela Holquista. Do svazku byly rovněž zařazeny úvahy autorů, kteří se s podněty „nové cenzury“ vypořádávají s kritickým odstupem (Beate Müllerová) či ve svém promýšlení tématu vycházejí z pozic systémové literární vědy a teorie komunikace (Reinhard Aulich, Armin Biermann, Andrzej Urbański).