Publikace se věnuje tématu zákonnosti důkazů v trestním řízení ve světle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Kontrétně jsou analyzovány otázky zajišťování a použitelnosti důkazů získaných za pomoci státní provokace (agenta provokatéra) mučení, nelidského a ponižujícího zacházení,zásahem do práva na soukromí (např. telefonní odposlechy či domovní prohlídky) a při omezení práva obviněného vyslýchat svědky proti sobě (nepřítomný svědek, anonymní svědek, korunní svědek). Autor rozebírá judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti a zabývá se problematikou existence štrasburské doktríny zákonnosti důkazů a její formulace.