Kniha přináší zevrubný životopis historika, turnovského rodáka J. V. Šimáka (1870–1941). Věnuje pozornost jeho všednímu životu a vnitřnímu světu. Charakterizuje Šimáka jako typ vzdělance, vysokoškolského profesora, který neváhá věnovat svůj čas popularizační činnosti, celý život skládá básně, přátelí se s řadou významných osobností (např. Alois Jirásek, Josef Pekař, August Sedláček, Renáta Tyršová, Zikmund Winter, Čeněk Zíbrt), režíruje studentská ochotnická představení v Turnově atd. Spolu s půvabnou manželkou Ludmilou, dcerou akademického malíře Karla Liebschera, vychovává tři děti a je rovněž otcovským přítelem mnohých svých studentů a studentek, kteří jej mají rádi pro jeho laskavost a váží si jej pro odbornou erudici. Šimák je zároveň člověk, jehož nezměrná píle a pracovitost neznají mezí. Monografie líčí mj. následky jeho pracovního přetížení, problematické postavení vědce (který „nemá tvrdé lokty“) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a osobní tragédii Šimáka-historika i člověka po podpisu Mnichovské dohody 30. září 1938. Přináší Šimákův lidský profil se všemi jeho radostmi, zápasy a bolestmi. Představuje jej nejen jako respektu hodného vědce, ale i jako pokorného člověka, který nám zanechal jako odkaz nejen své dílo, ale i svůj životní příběh.