Práce zachycuje výzkum tří typů koordinačních konstrukcí. Všechny zkoumané konstrukce mají společnou binární parataktickou koordinační strukturu a užívají koordinátor a. Tyto konstrukce jsou označeny jako prototypická koordinace (ProKoor), pseudokoordinace (PseKoor) a reduplikační koordinace (ReKoor). Cílem práce je popsat rozrůzněnost těchto koordinačních konstrukcí v češtině a vymezit pomocí formálních testů jejich specifické vlastnosti gramatické a také vlastnosti sémantické, které ukazují na opodstatněnost tohoto rozrůznění. Práce je koncipována v teoretickém rámci domácí závislostní syntaxe, ale odkazuje i k pracím světového lingvistického kontextu.