Monografie, představující jeden z nejkomplexnějších analytických a interpretativních přístupů k teorii symbolu a strukturaci symbolična v českém odborném prostředí. Opírá se o znalosti psychoanalýzy a psychoanalytické literární vědy, a i když Dostojevského dílo chápe v intencích pražského strukturalismu jako estetický objekt a proces kulturní komunikace, Exnerova psychoanalytická erudice dodává tomuto procesu nový kontext. Monografie není jen vědeckým kompendiem, ale lze ji chápat také jako rozvrh vědecké disciplíny, psychoanalytické literární vědy, která v českém kontextu chybí.