Celý svět zná záběry jásavého mnohatisícového publika, kdy nadšené usměvavé tváře mužů, žen i dětí obdivně natahují své pravé paže směrem k Adolfu Hitlerovi. Od pádu Třetí říše byl vydán nespočet knih, ve kterých autoři ze svého pohledu pojednávají o ideologických, politických a vojenských postojích nacionálněsocialistického Vůdce a jeho činech. Poválečná historiografie se nezřídka také pokoušela i o vytvoření jeho věrohodného psychologického profilu. Programový spis Mein Kampf, který má poskytovat ucelený obraz o Hitlerově světonázoru, byl po válce v mnoha zemích s menšími či většími problémy se zákonem opakovaně vydáván. Může se tedy zdát, že všechno bylo již řečeno. Při tom všem však uniká jeden z hlavních fenoménů spojených se jménem Adolfa Hitlera – jeho umění řeči, sdělení myšlenky, umění projevu. A tak je třeba se ptát: Víme, o čem Adolf Hitler vlastně mluvil? Díky svým řečnickým schopnostem získával miliony svých příznivců všech společenských vrstev a stavů, ať už na komorních setkáních v mnichovských hospodách či na pozdějších statisícových shromážděních. Ale i to by snad nebylo ničím novým. Poprvé v historii česky psané literatury vychází projevy Adolfa Hitlera v nekráceném a doslovném znění tak, jak je tehdejší německý kancléř pronášel, a vůbec poprvé tak český čtenář dostává odpověď na otázku: Víme, co bylo obsahem jeho projevů?