Poprvé dostává český čtenář do rukou samostatně vydaný soubor Kafkových dopisů Robertu Klopstockovi, studentu medicíny, s nímž Kafka navázal poslední velké životní přátelství. Jejich vztah od seznámení v Tatrách v roce 1921 až do posledního dne Kafkova života v rakouském sanatoriu roku 1924 se vyznačoval u Kafky vzácnou důvěrností. Vytvářela jej nejenom realita nemoci, ale i společné literární a duchovní zájmy. Doplňuje a osvětluje jej také dosud nepublikovaná korespondence Roberta Klopstocka a Kafkovy družky Dory Diamantové s Kafkovou rodinou. Znalec Kafkova díla Josef Čermák doprovází soubor dopisů obsáhlým výkladem o Kafkově celoživotním zápase s přesvědčením o vlastním nedostatečném vybavení pro život. Těžištěm výkladu jsou poslední léta Kafkova životního zápasu a role, dosud nedostatečně oceněná, kterou v ní hrál Klopstock. Kromě množství nových faktů je u Kafky v knize vylíčen dramatický střet dvou protichůdných léčebných přístupů. Střetávala se tu tzv. přírodní léčba, jejímiž stoupenci byli Franz a Dora, a klasická, školská medicína, kterou usilovně vyžadoval Klopstock. Nad koncem života se však klene duha smíru. Bezmocnému tělu do posledka vládne duch umírajícího, stejně jasný ve smrti jako za života.