Ivan Klíma se v posledních letech vrátil ke své oblíbené literární formě, k povídkám. O povídce tvrdí, že je to nejobtížnější literární útvar, navíc dobrá povídka má být krátká, zvláště v dnešní době, kdy je každý z nás zavalen množstvím slov a vyprázdněných sdělení. V tomto útlém souboru, shrnujícím prózy většinou napsané v posledních dvou letech, najdeme i celý oddíl „Velmi krátkých povídek“, na nichž autor dokázal, že lze poutavý příběh, jednou milostný, podruhé až hororový, sdělit opravdu jen několika větami.