Nadčasový misionář Ludvík Grignion z Montfortu (1673–1716) promlouvá k mariánským ctitelům i váhavým duším přes zdánlivou hradbu tří staletí, jež se na první pohled zračí v kompozici díla (výklady po pěti desátcích s desíti růžemi), ale hlavně v naprosté odevzdanosti Panně Marii – zkušenostnímu i citovému základu osobní spirituality, a to vlastní i spřízněných duší. Dílo autor určil „kněžím, hříšníkům, zbožným duším, malým dětem“. Objasňuje cennost svatého růžence v jeho původu, modlitbách, rozjímáních o životě a utrpení Krista, v jeho přitahování milostí, nesčetných konkrétních divech a zázracích. Tři tradiční řady tajemství jsou aktuálně doplněny slovy bl. Jana Pavla II. o růženci světla. V závěru tohoto spisu se setkáváme s velmi emotivní, silnou Grignionovou osobní modlitbou.